7.CRX sraz

Nuže, přináším pár Rudyho postřehů k již sedmému setkání naší CRX rodinky, tentokrát v auto kempu Seč. Organizační povinnosti jsem i pro tento rok přenechal někomu jinému, tentokrát se toho se vší vervou chopili Petk@ a lazzzik. Na místo jsem se valil ve svém „škoda slov“ vozítku okolo oběda. V Seči už se to hemžilo „dvojkami“ a tak se mi vykouzlil první úsměv na tváři. Po příjezdu mě ubytovala sličná avšak trochu zmatená recepční a já mohl projet připravenou Honda bránou za doprovodu muziky z Knight Rideru a pak rychle zaparkovat auto do stínu a dál od ostatních ala „to není moje“. Na místě ale moc aut nebylo, po krátkém rozkoukání mi bylo vysvětleno, že jsou skoro všichni na dlabanci ve městečku, kde jsem je také potkal. Támhle u CRXa vidím neznámou tvář, tak se jdu družit. Přicupital jsem se slovy: „Ahoooj, který je tvoje?“, pán mi ale povídá, že není účastník srazu, ale správce kempu. Po lehkém začervenání, se rovnou ptám

Prosím vás, je tu nějaká kuchyňka s lednicí, kam mohu složit maso na gril?“
„Je, ale ta je zatím zavřená, mám tam trochu nepořádek“
„A kdy se otevře?“
“Já tam trochu uklidím a tak počítám…příští týden ji otevřu.“
Aha, no tak do té doby masíko určitě nevydrží, tak jsem jídlo umístil do lednice na chatce (díky za poskytnutí azylu). To už se ale vracela CRXátka z města, netrvalo dlouho a už jsme se rochnili ve vodě místní přehrady, byla parádní! Předpověď hlásila deště, oblačnost, ale jak už to tak bývá, slunko nás nakonec provázelo celým víkendem a zabouřilo se jen jednou v noci. První večer se nesl v duchu vybalování, seznamování, grilování a pohody. Ač byla většina lidí z dlouhé cesty do kempu vyčerpána, pamatuji si, že poslední z nás vyhnal déšť od grilu až ve 2 hodiny v noci. Tím ale večer nekončil, ve 3 hodiny se totiž přihnala do kempu delegace až z Polska, těžko si asi toto přečtou, ale patří jim velké díky za absolvování této trasy! Jaké bylo překvapení, když dorazili do kempu, kde chrněl jeden stan vedle druhého :D Příště už si na vás ale počkáme!

Druhý den jsme promnuli ospalé oči, pozdravili se s polskými crxaři a hurá na snídani do restaurace. Pro tento den byla na plánu spanilka a setkání s DelSol Teamem v nedalekém Ronově nad Doubravou a který jak jsme zjistili pár dní před, má sraz pár kilometrů od nás. Od Maggotha, který se s DelSolkou průběžně účastnil obou srazů, jsme zjistili, že setkání v Ronově je tajemstvím a má být pro DelSol Team překvapením. To potom natěšení ještě více vzrostlo. No a teď už jen vymyslet cíl spanilky, nedaleký zámek Žleby padl, jelikož je u něj parkoviště maximálně pro 10 aut. Ochotná paní recepční nám ale poradila skanzen Veselý kopec, kde je parkoviště pro několik autobusů, jedeme tam! V kempu ještě proběhlo krátké poobědvání a venku už hřměl zástup motorů. Nechtělo se mi trmácet se spanilkou v mém „škoda slov“ kočáru a tak jsem poprosil Chuckyho o svezení a připomenutí, jak v tom CRXátku buší srdéčko , ten souhlasil a pár minut na to, jsem už ani nedutal. Dech beroucí momenty při řezání zatáček, jsme prokládali troubením z Chuckyho nezaměnitelného klaksonu na lidi stojící v úžasu, při pohledu na nekonečnou řadu stejných aut. Samozřejmě zvláštní pozornost se věnovala sličným ženám, na ty jsme se i nonšalantně usmívali.  

To už jsme ale dorazili do Ronova. Jestli se překvapení pro DelSol Team povedl nebo byl předem vyzrazen netuším, ale pohovořilo se a ochutnali jsme točenou zmrzlinu z nedalekého stánku. Já si nezapomněl koupit alobal a Colu na večerní grilování u místních Vietnamců (ty už jsou asi taky všude, ale aspoň mají otevřeno i o víkendu), ale už nás tlačil čas, ve skanzenu za chvíli zavírají, rozloučili jsme se s DelSolkami a frčeli směr Veselý kopec. Ve skanzenu jsme dostali slevu na vstupném, paní si myslela, že totiž nebudeme stíhat prohlídku a je tedy pravda, že skanzen překvapil svou velikostí, ale nakonec se vše úplně v klidu stihlo prohlédnout. Dokonce jsem se vrátil k funkčnímu mlýnskému kolu, kde jsem chtěl zkusit, jaká je na omak jedna klička. No nepřál bych Vám, jak se mnou paní průvodkyně vyběhla ať jí na tu kličku nesahám. Zajímavé bylo, že mi v průběhu toho stihla s úsměvem vysvětlit, proč je u vchodu položen kulatý kámen. Víte to? No přeci jako ochrana proti čarodějnicím, až k ním půjde na nevítanou návštěvu, tak se jí na něm zatočí hlava a baba radši odletí. Celé jsem to šel rozdýchat do vedlejší roubenky, kde na mě vyrukovala sličná a o poznání mladší průvodkyně, ať postavím vlaštovku. Nevím jestli v tom byl nějaký dvojsmysl, ale ven jsem odcházel se slouženou vlaštovkou z papíru. Dost bylo srandy, vracíme se k autům a nasedáme. Já vyprahnut, musím se napít Coly, Chucky natěšen na další jízdu prudce zacouval a mě všechny bublinky vlítly do nosu, no není to nejpříjemnější pocit, ale do pohody mě opět dostává nonšalantní zubení na sličné ženy pozorující naší kolonu, to vše doprovázené cirkusovým klaksonem od Chuckyho.

Po návratu se večer nesl opět v duchu pohodovém. Odstartovalo se hlasování o nejhezčí CRX, což dopadlo věru těsně. Pohár za třetí místo získal Kottitko a první a druhé místo nakonec rozhodly až hlasy od Minorka a nejspíše Muldera, kteří hlasovali pro Petk@. Na druhém místě tedy skončil Robo23x a pohár za první místo si odnesl ten, který si je přinesl, Petk@ se svou do posledního detailu vymazlenou ED9kou.

Večer už se znovu nesl v příjemné atmosféře, já ucucával své mixy s vínem, prokládal to slivovicí od Martina16 a při jedné návštěvě restaurace jsme s Chuckym, Ramikem, Dalpolem  a jeho dcerunkou Natálkou objevili fotbálek. Zahrálo se několik velmi povedených utkání, ale rychle jsme toho zase nechali, protože Natálka nám na svůj věk slušně vyklepávala kožichy, bodejť by ne, když mají fotbálek v družině J. Při návratu už bylo od našeho party stanu slyšet pěkný hlahol. Zaposlouchal jsem se u Muldera, který rozjížděl plány na všechny strany. Jednak to bylo večerní focení členů klubu u přehrady, pak focení vozítek s měsícem a nakonec přišel bonbonek. S přítelkyní jednoho našeho člena si totiž domluvil focení ala rozevláté vlasy při jízdě v CRX (foto níže), ale už byla trochu tma, špatně viděl a tak přišel za úplně jinou dívkou a jen tak mezi řečí ji pošeptal „potom se mnou počítej, jo?“ Ona na to odvětila jen jakési „Ehm, dobře.“ a zase odcupital. Následně mu bylo kolektivně vysvětleno, že byl u jiné dívky, proutník jeden. Už se ale raději nevracel, kdo ví v jakém byl potom rozpoložení její přítel a tak jsme se tomu jen od srdce zasmáli. Následovalo tedy focení vozítek a členů u přehrady, což muselo být nakonec také cenzurováno a někdy bůhví kdy se šlo na kutě.

Neděle se už nesla pouze v duchu balícím, loučícím a několik z nás zavítalo ještě na letiště. Sem už jsem se vypravil ve svém "škoda slov" přibližovadlu, ale v průběhu dne se na nás šel podívat i někdo s dalším "škoda slov" vozítkem. A tak jsme dali dva sprinty. Přecijen lepší pohled byl ale na burácející Honda stroje. I tento den se nesl v duchu slunka a když už to vypadalo, že se ke konci sprintování přižené bouřka, opět se nám pokojně vyhnula a tak jsme se ve slunečném počasí i rozloučili a každý se vydal směr domov.

No a celkové hodnocení?

Účast byla parádní, opět se v hojném počtu dostavili bratři ze Slovenska a tentokrát se dostavila i skupinka z Polska, poklona za absolvování dlouhé trasy a velké díky Vám i všem ostatním za účast! Organizace se tentokrát ujal Petk@ s lazzzikem a chopili se toho opravdu svědomitě, dokonce byl přichystán i party stan v případě nepříznivého počasí, uvítací Honda brána a poháry pro první tři Miss. Myslím, že vše proběhlo v pořádku, díky! Kemp je v příjemném prostředí, hygiena na výborné úrovni, cenovky za jídlo také velmi pěkné. Zvláštní díky patří i množství fotografů a příště už snad i s tím vrtulníčkem a uděláme nějaké to echt HD video. To už by asi stačilo, ať tady nepatlám romány a příští rok (možná dřív na menších setkání) na viděnou! :-)